FM/OK1DX

Účelem tohoto článku je jednak poskytnout zajímavosti o ostrovu, detaily o pobytu (pro případ že by se tam chtěl někdo podívat) a samozřejmě z pohledu radioamatéra

Martinique

Ostrůvek se nachází v Karibiku – Antily, cca 15 stupňů severně. Rozměry přibližně 60km S-J a 30km Z-V, ztratit se zde nedá. Klima je poměrně stabilní a teplé, v době mé návštěvy (červenec) bylo období zvýšených srážek, což znamenalo cca 3 dny kdy se dalo snadno zmoknout a s opalováním to bylo horší (což mi vůbec nevadilo). Výhodou byl menší počet turistů a bezproblémové služby. Hlavní sezóna připadá na cca prosinec – únor, soudě dle cen ubytování (ač myslím že toto Čedok ještě nezjistil, dle našeho účtu). Ostrůvek je porostlý bujnou vegetací, která by byla asi těžce prostupná, nebýt asfaltových cest všude kde třeba. Tamní životní standart odpovídá standartu západní Evropy, čili ten kdo hledá panenský ostrov by měl hledat jinde. Nicméně prapodivných rostlinek a květinek je tam opravdu dost, není třeba litovat. Administrativně je ostrov součástí Francie, čili vlastně se jedná o pobyt v Evropské unii!  Spojení z Francie je letecké přímo z Paříže, lety jsou dosti časté letadly typu B747. Platí zde EUR (kuriozně zde doposud dost cen udávají i ve francích), ceny jsou v průměru tak o 40% vyšší než v Evropě, dokonce i exotické ovoce jež na ostrově běžně roste není v krámech i na tržnicích zrovna levné. Platili jsme většinou v hotovosti, ale platební karty bezproblémové. Automobil je nutností, hromadná doprava sice existuje ale není příliš hustá a systém jsme nepochopili. Bez něj se jaksi poznávání ostrova nedaří. Doporučen malý model s klimatizací. Jezdí se standartně vpravo, kvalita silnic jde od dálničního typu (bez poplatku; vede cca 1km od hotelu ve směru na hlavní město; pravidelné zácpy v době špičky) přes běžné silnice až po klikatící se úzké stezky vedoucí příkře nahoru a dolů. Najeli jsme celkem cca 800 km. Na místě nás navštívil zástupce turistické agentury a nabídl zájezdy – prakticky jsme žádnou z nabídek nevyužili ale tyto posloužily jako inspirace. Sever ostrova je spíše rybářský, s dominantou sopky Mt.Pelée, několik pláží s tmavým pískem je zde též; jih ostrova zase turistický s bílými písečnými plážemi.

Turistické zajímavosti

Hlavní město Fort de France

Lze tam dojet po dálnici, ale zajímavější je dorazit autem do Pointe du Bout a odtud ferou. Větší živé městečko, hromada krámků pro turisty. Ze zajímavostí např. kostelík, budova knihovny, pevnost, několik památníků,…

Saliny

Pláže na jihu ostrova, od našeho hotelu cca 30km při pobřeží. Asi nejpopulárnější pláže na ostrově, s téměř bílým pískem a palmami. Vybavení pro turisty (restaurace, krámky). Zajímavostí je nedaleké jezírko se slanou vodou.

Muzeum banánů

Poblíže Ste Marie na atlantické straně. Jelikož jsme dorazili až po zavírací hodině, prozkoumali jsme jen parčík s nejrůznějšími druhy banánovníků (dokonce to bylo tak i lépe, nikdo neprotestoval proti odebírání vzorků). V přilehlé budově je i expozice která nám ušla, nicméně lze předpokládat že vše je ve francouzštině…

Destilerie

Po ostrově je hromada továrniček na výrobu rumu z cukrové třtiny, my jsme navštívili jednu poblíže hotelu. Prohlídka technologie, následovala degustace a návštěva krámku s produkty. Pro znalce: rum se dělá ve 2 verzích – bílý a zlatý. Nejlevnější je ten bílý, který dle druhu obsahuje až 55% alkoholu (litr cca 4 EUR).

Botanická zahrada

Jardin Balata, cca 20km severně od Fort de France. Hezká udržovaná zahrada s nejrůznějšími rostlinkami – palmy, vodní rostliny, všelijaké kvítky. Zajímavostí jsou kolibříci (ti žijí běžně po celém ostrově ale zde pro ně mají krmítka takže se tam potvůrky slétají).

Mt Pelée

Nejvyšší hora ostrova, téměr 1400 m ASL. Původně sopka, ale dnes jí již moc nepřipomíná. Přesto je stále monitorovaná. Autem lze dorazit na výchozí základnu v 800 m, dále se musí pěšky. Místy je cesta docela náročná, musí se doslova šplhat po kamenech. Vše je bohatě zeleně zarostlé. Vrcholek bývá dosti často zahalen mraky, čili je dobré si k výstupu vybrat den kdy je jasno.

Diamant

Výběžek ostrova s příkrým skalnatým ostrůvkem v moři (na ten se dostat nedá). Naproti památník ztroskotání lodi s otroky. Hezký výlet.

Korálové útesy

Se nacházejí v blízkosti ostrova. Odvážnější mohou zkusit se k nim potápět, my jsme zvolili variantu snazší – projížďka loďkou která má upravený kýl tak že jsou zde podvodní okna kterými lze pozorovat mořské dno. Základna je v Le Marin. Docela zajímavé…

Ubytování

Hotel Corail (adresa Anse Mabouya, 97228 Sainte Luce, tlf +596 596 621 101, WW grid FK94ML – 14-27.984 N 60-57.372 W) se nachází pár desítek metrů od pobřeží, menší příjemná písečná pláž je vzdálená cca 500m. Lokalita je uprostřed čtvrti luxusnějších rodinných domů (každý s velkou zahradou), klidné příjemné místo, nicméně další zařízení pro turisty nejsou v místě k dispozici (obchody, restaurace,..). Jedná se o levnější ubytování (náročnějším jsou k dispozici komplexy kde je cena řádu stovek EUR za noc). Pokoj je typu studio (???) což znamená že je k dispozici pokoj s dvojlůžkem, air condition, telefonem a TV, koupelna s WC a sprchou a vybavená kuchyňka (lednička, sporák, mikrovlnka, nádobí). Pokoje pojmenovány dle karibských ostrůvků, v našem případě Anguilla. Zajímavostí je že kuchyňka nemá zavírací okno, prostě okno není – je trvale otevřeno. Klima toto zřejmě umožňuje. Za dobré viditelnosti je odtud vidět nedaleký ostrov St. Lucia J6. Nejbližší obchod vzdálen cca 1.5km, levnější supermarket pak autem kolem 8km (Riviere Salem). Všechny pokoje v hotelu jsou přibližně stejně vybaveny, nicméně z pohledu radioamatéra si nejsou rovnocenné (něco v patře, jiné přízemní). Plochá střecha není k dispozici. Po příjezdu jsme nafasovali klíče, ovladače na TV a klimatizaci a bylo. Úklid zajišťuje hotel, vždy po několika dnech. Na zahradě roste mangovník, kde zrovna dozrávaly plody – vítané zpestření snídaně. V komplexu hotelu je pěkný bazén se sladkou vodou a slunečníky. Stravování v hotelu pouze snídaně za 7 EUR (což jsme nevyužili), další možnosti restaurace vzdálené asi 1 km. Vzhledem ke klimatu bylo nutno využívat klimatizaci v místnosti. Drobným problémem byli komáři – přes den nic, ale jak se setmělo vyrazili na lov. Mnoho jich nebylo, ale občas i jeden stačí, že… Čili bylo nutno pečlivě zavírat dveře do pokoje.

Pohled radioamatéra

Jelikož se jedná administrativně o území Francie, lze využít CEPT povolení a tedy není třeba žádat o cokoliv dalšího. Na hotelu je k dispozici napájení 230V, zásuvka má stejný tvar jako v Česku (včetně kolíku). Stanička zřízena v kuchyni, což vzhledem k chybějícímu oknu znamenalo občas boj s komáry. V mém případě zařízení sestávalo z FT847, zdroj Alinco, SWR metr Drake W7, antény magnetka pro 2m a dipól pro 17-20m. Ten natažen z okna hotelového pokoje na nedaleký plot, výška cca 4m nad zemí, cca 20m od moře. Střižen na 17m, pro práci na 20m bylo nutno dipol shodit a na každý konec připojit přes svorku cca 1m svisle visícího drátu. Chodilo to, ale samozřejmě žádná sláva. V hotelové recepci jsem oznámil že si z okna natáhnu drát k rádiu – dívali se divně (nechápali), ale neprotestovali. TVI nulové, na hotelu rozvod STA (pozemní příjem), STA anténa cca 20m daleko. Za celou dobu žádný problém. Na pásmu tuatam hvizdy, pravděpodobně od nějakého zařízení hotelu. Nevadily, nicméně na dolních pásmech kde jsem nevysílal byla situace horší. Lze ale předpokládat že na pořádnou anténu by situace nebyla kritická. Hotel se nachází na jihozápadě ostrova, což znamená že směr na Evropu je přes ostrov, rovněž tak ve směru na USA je pevnina. Vzhledem k tomu že zdejší kopce jsou relativně vysoké a příkré, určitě to není zanedbatelný handicap. Pouze směr na jižní Ameriku je zcela otevřený. Podmínky šíření nebyly slavné. Zpočátku jsem se soustředil na 17m. Bohužel pořádné otevření na Evropu jsem zde nezažil, pouze občas pileup na USA. Bylo zajímavé sledovat majáky na 18110 kHz, občas hrál 4U1UN S9 a přitom na pásmu nebyla jediná stanice a na CQ nikdo nereagoval. Prostě v clusteru nebyl spot a tak nezájem. Na 20m byla situace lepší, z Evropy docela zájem. Zúčastnil jsem se IOTA contestu (NA107). Spojení nemnoho (230 CW na 20m), zajímavá minimální účast / zájem z USA, jela to vlastně jen Evropa. Na 2 m jsem registroval jen signály 3 převaděčů, 2 z FM a jeden neindetifikovatelný. Kmitočty jsou 145.400 a 145.500 MHz s odskokem -600 kHz, nahození nosnou. Provoz je zde minimální, za celou dobu jsem měl QSO s 3 místními HAMy. Během pobytu jsem navštívil jednoho amatéra - Remyho FM5CS, tlf +596 596 520 116, QTH několik km severně od Fort de France. Setkal jsem se tam kromě jeho XYL ještě s 2 dalšími HAMy, bohužel základní problém je to že člověk neumí francouzsky… Nicméně amatéři se vždy domluví; prozkoumal jsem mu shack, antény (věnuje se provozu EME na 144 MHz, pěkný z velké části homemade systém). Na KV jsem mluvil s Lucienem FM5WD tlf +596 696 447 895 který měl zájem na setkání též dorazit ale bohužel se tak nestalo (škoda, mluví solidně anglicky). Před nějakou dobou byl na návštěvě v Praze na což rád vzpomíná.